Móda nikdy nebyla můj koníček. Vy si myslíte, že když jsem žena, tak budu samozřejmě mít ráda nějakou módu. Ovšem ale u mě to tak pravda není. Nikdy mě módní vlna nebrala. A moje maminka taky to se mnou měla lehké. Nevěděla, co mi kupovat, protože jsem chtěla nosit spíše klučičí věci. Protože já jsem nestála moc o načančané růžové šatičky, přišlo mi to akorát tak pro panenky. Sice ano, bylo to opravdu moc pěkné a roztomilé. Samozřejmě jsem to vůbec nemusela mít. Například třeba moje kamarádka, když byla malá, tak stále vyžadovala nové a nové růžové malé šatičky.
Sice se mi moc líbily, ale nikdy jsem je po mamince nechtěla. Neměla jsem potřebu mít malé šatičky. Móda mi taky nic neříkal, ani když jsem povyrostla. Když moje spolužačky ve škole si měnily trička nebo další kousky šatníku, tak mě to vůbec nenajímalo. Někdy jsme se přidala, aby se neřeklo, ale jen z nutnosti, abych zapadla. Zajímaly mě opravdu jiné věci. Abych pravdu řekla, tak já jsem v dospívání spíše byla jako kluk. Že by mě bavila nějak hodně móda?
Tak to vůbec ne. Raději jsem s přáteli chodila někam do přírody anebo si zaplavat anebo udělat nějaký táborák. A že bychom se u táboráku bavili třeba o módě nebo o kosmetice? Tak to už vůbec ne. Akorát jsme si plánovali, co podnikneme ihned druhý den. Anebo za týden. Nevím proč, ale oproti mně moje maminka módu měla hodně ráda. Moje maminka moc ráda čte módní magazíny a taky se dívá v televizi na nějaké módní přehlídky, když jsou. Mamince to vůbec nemám za zlé, protože je to žena. Možná si někdy říkám, že jsem divná, že nemám ráda módu. Anebo co si o tom myslíte vy? Znáte někoho, nějakou ženu či dívku, která se vůbec nezajímá o módu? Já už nikoho takového, jako jsem já, neznám. Takže jsme možná zvláštní, ale hlavu si z toho nedělám. Kdoví, třeba mě móda chytne v důchodu.