Upřímně, já osobně si už nedokáži představit domácnost, kde bychom neměli počítač. U nás v rodině je šest členů a máme docela veliký dům a máme tam šest anebo možná vlastně už sedm počítačů. Máme tam také dva tablety, a to hlavně kvůli tomu, že třeba když máme návštěvu a hrajeme různé hry online proti sobě, tak se nám vždycky tato zařízení moc hodí. Když k nám ale třeba přijde velice konzervativní babička a také konzervativní moje prateta, tak jim vždycky stojí vlasy hrůzou. Ona sama říká, že kdyby tohle měly mít doma, že by tato zařízení úplně všechny vyházela.
Pokaždé, když tohle slyším, tak zase mě stojí vlasy hrůzou. Proč by tahle vyhazovala? Kdyby tak věděla, že jsme za to dali skoro šedesát tisíc korun, tak vy asi zešílela, protože ona tak strašně šetří. A to moje prateta také, takže by se určitě divily, kolik tisíc jich jsme za to dali. Jenomže v dnešní době je počítač úplně něco normálního. Podle mého názoru je počítač úplně už běžná součást rodiny. Dokonce i ti lidé, kteří tak neholdují technice a elektronice, tak si myslím, že nějaký počítač doma mají. Buď to starší počítač anebo starší tablet nebo alespoň notebook, co já vím. To je úplně jedno, ale hlavně to mají doma.
A to také hlavně kvůli tomu, že vlastně už děti i na základní škole v prvním ročníku se také učí na počítači, tedy alespoň takhle mi to bylo řečeno. Můj syn jde teprve letos do školy do první třídy a tam mi také říkali, že technika a elektronika nebo tablet či notebook jsou také v škole vítány. Docela mě to zarazilo, ale také příjemně překvapilo, protože znám zase pediatričky, které zakazují počítače dětem, dokonce i do patnácti let. A potom jsou tady školy, kde i v první třídě doporučují, aby se děti vzdělávaly na tabletu anebo na počítači či tabletu. Podle mého názoru tohle je skvělé a školu tímhle podporuji.