Je to na první pohled dobrosrdečná doba, ve které se klade důraz především na spolupráci mezi státy. Nejsou již moderní války, každý proti nim bojuje a ze všech stran slyšíme naléhavé prosby o celosvětový mír a vzájemnou spolupráci nejen lidí, měst, států, ale rovnou celých kontinentů. Největší hrozbou současné doby se zdá být terorismus. Je to snaha prosadit, chcete-li bojovat, za věc či myšlenky, které se teroristům zdají být správné. Násilím se snaží donutit a přimět ostatní populaci ke stejné víře, názorům, pohledu na okolní svět, jako mají oni sami. Bohužel to nikdy k ničemu dobrému nespěje a spíše jde o ukájení vlastního ega na úkor krveprolití ostatních, nevinných lidí.
Na druhou stranu je to doba velmi moderní, vynalézavá a pokroková. Veškerý vývoj jde vpřed neuvěřitelnou rychlostí, ubírá se směrem maximálního zjednodušení a zpříjemnění života a bytí. Je to éra počítačů, internetu, mobilních telefonů, dostanete se prakticky k jakékoli informaci v jakýkoli čas a na jakémkoli místě. Komunikaci mezi lidmi to usnadňuje na bázi neosobní, avšak osobní vztahy a kontakty díky této formě komunikace váznou. Běžným obrazem domácnosti je psaní si zpráv „pod jednou střechou“, než abychom vyběhli schody a informaci předali osobně.
Nejsmutnější ale je, že i přesto stále zůstává nespočet zemí, kde vládne chudoba, prázdno, a nad zaostalostí prostředků a postupů může až zůstávat rozum stát. Nedostal se dnešní svět už do fáze, že tuto problematiku bere jako běžnou, a ukazatele chudoby bereme jako samozřejmé? Nespočet bohatých lidí, kteří pořádají dobročinné sbírky, pomáhají potřebným, stále nedovedou vyvážit nouzi v zoufalých krajích některých zemí. Stále platí, že na jednom konci planety jsou města přehlcena odpadky a zbytky vyhozených jídel, a druhý konec planety by dal cokoli za potraviny a čistou vodu.
Jako každá doba, i tato má své klady a zápory. Tak tomu vždy bylo, a zřejmě také vždy bude. Nic na světě není černobílé, vždy záleží na spoustě okolností a faktorů, které události ovlivňují. Nezbývá, než brát svět jaký je a doufat, že populace půjde správným směrem. Ale co je to správné? O tom zase třeba příště.